Co vám privátní bankéř nikdy neřekne!
Privátní bankéř není váš poradce. Je to profesionál, který sedí na druhé straně stolu.
Pokud spravujete majetek v řádu desítek nebo stovek milionů korun, pravděpodobně se o vás banky zajímají velmi aktivně. Pozvou vás do elegantního salonku, nabídnou kávu a přidělí vám privátního bankéře.
Působí to profesionálně, osobně a důvěryhodně. A často také je. Privátní bankéři bývají vzdělaní lidé, kteří svou práci berou vážně a chtějí klientům pomoci. Je však dobré mít na paměti jednu důležitou věc:
privátní bankéř je zaměstnanec banky. To znamená, že jeho primárním úkolem je vytvářet hodnotu pro instituci, která ho platí. V praxi tedy platí jednoduché pravidlo:
- Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Nejde o špatný úmysl. Je to prostě logika systému.
Architekt, který smí navrhovat jen z jednoho katalogu
Představte si situaci, kdy požádáte architekta pracujícího ve stavební firmě, aby vám navrhl dům.
Navrhne ho. Možná velmi dobře. Ale použije pouze materiály a technologie, které jeho firma prodává. Nenabídne vám řešení od jiné společnosti, i kdyby bylo levnější, kvalitnější nebo vhodnější. Ne proto, že by o něm nevěděl, ale proto, že ho zkrátka nemůže doporučit.
Stejná logika funguje i v bankovnictví.
Co vám privátní bankéř z logiky své pozice nikdy neřekne
1. Nenavrhne přesun části majetku do jiné jurisdikce
Pokud přemýšlíte o majetku v horizontu 30–40 let, je geografická diverzifikace stejně důležitá jako ta investiční. Mít všechna aktiva v jedné zemi znamená nést i všechna její budoucí politická, legislativní a ekonomická rizika. Privátní bankéř vám ale velmi pravděpodobně nikdy neřekne:
„Možná by dávalo smysl přesunout část majetku mimo Českou republiku.“
Důvod je jednoduchý. Jakmile by peníze odešly jinam, odešly by i z jeho banky.
2. Nepřizná, že některé bankovní fondy jsou zbytečně drahé
Na první pohled může rozdíl 1 % ročního poplatku působit zanedbatelně. V dlouhodobém investování je to ale obrovský rozdíl. U portfolia ve výši 50 milionů korun může tento rozdíl během 20 let znamenat 20 až 30 milionů korun ve výsledném majetku.
Bankéř vám však velmi pravděpodobně neukáže levnější alternativu mimo banku, například nízkonákladové ETF – pokud má ve své nabídce fondy s vyšší marží. Nejde o osobní selhání. Je to součást obchodního modelu bank.
3. Vidí jen malou část vašeho finančního života
Bankovní systém eviduje pouze to, co máte uvnitř banky. Nevidí:
- vaše nemovitosti
- podíly ve firmách
- rodinné vztahy
- dědické struktury
- majetkové plánování pro děti
Přitom právě tyto věci často rozhodují o tom, zda majetek rodinu v budoucnu spojí, nebo rozdělí. Banka pracuje s produkty. Skutečný život klienta je však mnohem širší.

Častá strategie investorů: pět bank, jeden velký chaos
Mnoho investorů se snaží být „chytřejší než systém“ a rozdělí majetek mezi několik bank. Každá banka spravuje část portfolia a investor čeká, kdo dosáhne nejlepšího výsledku. Na první pohled to může působit jako dobrá strategie.
Ve skutečnosti to ale často vede k tomu, že:
- portfolia se duplicitně překrývají,
- rizika se nepozorovaně sčítají,
- investor dostává pět různých reportů, které nejdou snadno porovnat.
Výsledkem je, že místo bankéřů se manažerem celého systému stává klient sám.
Jak pracuje skutečný správce majetku
Skutečný wealth manager nebo rodinný poradce sedí na stejné straně stolu jako klient. Neřeší pouze investiční produkty. Zajímá ho celý kontext života a rodiny.
Ptá se například:
- Co od svého majetku očekáváte dnes?
- Jakou roli má hrát za 10 nebo 20 let?
- Jak chcete majetek jednou předat dětem?
- Má rodina připravenou strukturu, která to umožní bez konfliktů?
Jeho úkolem není prodávat konkrétní produkty. Jeho úkolem je koordinovat celý majetkový ekosystém.
Banka je skvělý nástroj. Jen ne kompletní řešení.
Banka je výborná infrastruktura.
Poskytuje:
- bezpečnou úschovu aktiv
- technické zázemí pro obchodování
- profesionální servis
Pro tyto účely funguje skvěle. Pro komplexní správu rodinného bohatství napříč generacemi ale bankovní model nikdy nebyl vytvořen.
Navíc bankovní investování bývá často velmi konzervativní. V mnoha případech je úspěchem už jen překonání inflace. Každý, kdo někdy pracoval v bankovním prostředí, také ví, jak silnou roli hrají obchodní cíle a KPI. Ty přirozeně vedou k nabízení produktů z portfolia banky a jejích partnerů.