Můj bratr se dostal do finančních potíží. Trvá to už asi 6 let. Je podnikatel. Je zadlužený a nemůže se z toho dostat, rodiče už si na něho také vzali půjčku, ale ani to nepomohlo. Letos měl těžký úraz a jeho dluhy se ještě prohloubily a navíc přišel o veškeré zakázky, takže nemá čím splácet a úroky mu narůstají. Teď mu hrozí exekuce. Chtěla bych se zeptat, zda by bylo možné všechny jeho půjčky a nedoplatky nějak spojit, aby splácel jen jednu částku. Nebo zda by bylo možné ještě nějak jinak vyřešit jeho situaci. Žádná banka už mu nechce půjčku poskytnout.
V románu Gold nad zlato popsal Joseph Heller kongresmana, jehož jedinou programovou tezí byla věta: „Vyrovnejte rozpočet!“ A s tímhle sloganem dokázal přežít mezi americkými politickými špičkami desítky let. Jak zřejmo, řemeslo vládnutí lze provozovat poměrně úspěšně bez většího inteligenčního vybavení, čehož jsme i u nás svědky již mnoho let. Ovšem zmíněná zásada sama o sobě tak úplně hloupá není. Deficitní hospodaření dříve či později vede k problémům, jejichž řešení je téměř vždy velmi bolestné.
V prvé řadě je nutno změnit postoj k penězům obecně, „vyrovnat rozpočet“. Závazky by měly vždy odpovídat pohledávkám. Dále je třeba být správně pojištěn, viz statě v rubrice Články a v Poradně. To znamená v takové výši, která zajistí dostatečný příjem – pro měsíční rentu ve výši 5 000,-Kč je potřeba kapitál 1 000 000,-Kč. Chcete-li mít tedy například příjem 30 000,- měsíčně, pojistná částka musí činit šest milionů korun. Nestačí tedy jen být pojištěn (nějak), nýbrž na pojistné částky dostatečně vysoké, zajišťující veškeré výdaje za nepříznivých okolností.
Banky jsou jistě v současné době poněkud přepjaté co do ochoty, nebo spíše neochoty podstupovat kreditní riziko při půjčkách klientům, ovšem v tomto případě se jim není co divit. Pokud situace trvá již šest let, je zřejmé, že finanční chování dotyčného je dost na pováženou. V úvahu tedy připadá snad jen půjčka od přátel či příbuzných. Vzhledem k výše uvedenému by ovšem i tato sanace byla jen odkladem nevyhnutelného a poskytnuté prostředky by nový věřitel již nikdy nespatřil. Proto se jediným východiskem jeví osobní bankrot:
Institut takzvaného oddlužení umožňuje insolvenční zákon od 1. ledna 2008. Podle něj může fyzická osoba, která není podnikatelem, podat soudu na speciálním formuláři návrh na prohlášení insolvence a zároveň požádat, aby její úpadek nebo hrozící úpadek byl řešen formou oddlužení.
Podání takového návrhu k soudu kromě jiného znamená ochranu před exekutory. Exekuce, které by postihovaly majetek dlužníka, mohou být sice soudem nařízeny, ale nemohou být vykonány. Věřitelé musí přihlásit své pohledávky za dlužníkem v rámci insolvenčního řízení.
Soud má na výběr ze dvou možností, kterými splacení dluhů nařídí. Buď dlužník prodá majetek, nebo bude dluh splácet podle splátkového kalendáře. Pokud soud schválí oddlužení formou splátkového kalendáře, uloží dlužníkovi, aby po dobu pěti let posílal věřitelům splátky vždy k prvnímu dni v měsíci. Na splátky se v poměru k výši jednotlivých pohledávek rozdělí všechny příjmy dlužníka nad zákonem stanovené životní minimum. Do příjmů se počítají i dary či dědictví. Výši splátek pro jednotlivé věřitele určí soud. Soud také stanoví termín a způsob úhrady první splátky. Aby soud schválil oddlužení, musí být splněna podmínka, že pohledávka všech věřitelů bude uspokojena minimálně ze 30 procent. Výjimkou může být případ, že by věřitel písemně souhlasil, že to bude méně.
Oddlužení je podle nového zákona možné provést buď rozprodáním majetku dlužníka, nebo splácením podle věřiteli schváleného splátkového kalendáře. Podmínkou je, aby touto cestou bylo splaceno alespoň třicet procent celkového dluhu. Dnes se věřitelé dostanou stávajícími cestami v průměru k dvaceti procentům dlužné částky. Soud rozhodne, která z možností je pro uhrazení dluhu nejlepší.
V případě splátkového kalendáře se dlužník zaváže do pěti let uhradit maximální možnou část dluhu. O výši jednotlivých splátek rozhodne soud. Řídí se přitom pravidlem, že člověku musí zůstat částka ve výši životního minima. Teoreticky je proto možné, že příjmy převyšující životní minimum budou z rozhodnutí soudu použity na splátky. Splátkový kalendář má ještě jednu podmínku, dlužník musí pracovat, aby měl dostatečný pravidelný příjem, z něhož může úvěr hradit. Nezaměstnaným soud splátkový kalendář nepovolí.
Na splácení dluhů v rámci osobního bankrotu, musí dlužník použít i případné dary a dědictví. Soud dohlíží na to, aby je dlužník zpeněžil, stejně jako věci, které nepotřebuje nezbytně nutně k výdělečné činnosti, a peníze použil na umoření dluhů. V případě neplnění stanovených povinností může soud zrušit souhlas s osobním bankrotem. Na oddlužení se musí podílet manžel či manželka dlužníka, pokud nemají zúžené a vypořádané společné jmění manželů.